Rozhovor: Nikol — česká nomádka, která dobyla Tokio
Z pražské kanceláře do života v Japonsku. Nikol nám vypráví o kulturních šocích, japonském pracovním etiku a tom, jak si v Tokiu najít kavárnu s Wi-Fi.
Nikol Součková (29) je UX/UI designérka z Brna. Pracuje na volné noze pro klienty v Česku a Německu, a právě proto si mohla dovolit něco, o čem mnozí jen sní: přestěhovat se na osm měsíců do Tokia. Bydlí v Koenji — bohémské čtvrti na lince Chuo, patnáct minut od Shinjuku — a denně dokazuje, že práce z druhého konce světa není sci-fi. Ptali jsme se na vše: od víza a nájmu přes problémy s cash kulturou až po to, jak zvládá videohovory s klienty přes sedmihodinový posun. Žádné filtrování, žádná cestovní reklama.
„Tokio jsem si vybrala, protože mě odrazovalo."
Jak dlouho jsi v Tokiu a co tě sem vlastně přivedlo?
V Tokiu jsem od září 2024, takže teď skoro devět měsíců. Jako UX designérka na volné noze mám klienty v Praze a Mnichově — schůzky jsou online, termíny se posílají e-mailem, takže zeměpisná poloha nehrála roli. Japonsko mě vždy fascinovalo, ale zároveň odrazovalo: pověst drahé destinace, komplikovaná byrokracie, jazyková bariéra. Pak přišly dvě věci najednou — oslabený jen vůči euru a zavedení japonského nomádského víza. Spočítala jsem si, že měsíční náklady v Tokiu budou srovnatelné s Brnem, a koupila letenku.
Co tě překvapilo nejvíc v prvním týdnu?
Metro. Vážně. Tokijský metro systém s aplikací a Suica kartou funguje tak, že se přestaneš divit a začneš považovat za samozřejmost, že vlak přijede na sekundu přesně. A konbini — tedy 7-Eleven nebo FamilyMart. V prvním týdnu jsem si myslela, že je to jen taková lepší večerka. Pak jsem zjistila, že tam vyplatíš účty, vytiskneš dokumenty, dostaneš teplé jídlo za 200 jenů, necháš si doručit balíček a přihlásíš se k wi-fi. Největší šok ale byl cash kultura — spousta kaváren a malých restaurací nebere karty. V roce 2025. V Tokiu. Přišlo mi to absurdní, ale pak jsem si zvykla.
Vízum pro Čechy: digitální nomádské vízum vs. turistické
Jak jsi to řešila s vízem? Japonsko není zrovna jednoduché.
Japonsko spustilo Digital Nomad Visa — oficiálně "Designated Activities" vízum — na šest měsíců. Podmínky jsou poměrně přísné: minimální roční příjem 10 milionů jenů, což je přibližně 65 000 eur nebo 1,5 milionu korun. Dále soukromé zdravotní pojištění s krytím minimálně 10 milionů jenů a práce výhradně pro zahraniční klienty — tedy ne pro japonské firmy. Češi mají výhodu: ČR má s Japonskem daňovou smlouvu a bezvízový styk, takže žádost jde podat na ambasádě v Praze, která komunikuje v angličtině. Po šesti měsících jsem odletěla na deset dní do Soulu a vrátila se na turistické vízum — devadesát dní zdarma pro občany ČR.
Důležité upozornění: nomádské vízum nelze prodloužit ani obnovit bez šestiměsíční přestávky mimo Japonsko. Kdo plánuje zůstat déle, musí počítat s tím, že opustí zemi a vrátí se.
Potřebovala jsi jako freelancerka nějaké speciální dokumenty?
Ano, a tohle bylo časově náročné. Daňové přiznání za poslední rok, bankovní výpisy za tři měsíce, klientské smlouvy přeložené do angličtiny a životopis s popisem práce. Ambasáda Japonska v Praze byla vstřícná, ale vše muselo být precizně připravené. Doporučuji nechat si smlouvy přeložit notářsky — ne jen Google překladačem — a připravit dvě kopie každého dokumentu.
Kde bydlet: Koenji vs. centrum
Kde bydlíš a jak jsi byt sehnala bez japonské adresy?
Koenji je bohémská čtvrť na lince Chuo — živá hudební scéna, vintage obchody, parky, ceny nižší než centrum. Patnáct minut do Shinjuku metrem. Bez Residence Card nelze v Japonsku podepsat standardní nájem — vyžaduje ručitele, dva až tři měsíce kauce plus tzv. key money (nevratný poplatek majiteli). Řešení pro nomády: share house.
Rezervovala jsem si Sakura House — soukromý pokoj za přibližně 85 000 jenů měsíčně včetně utilities a wi-fi — ještě z Brna, přes jejich anglické webové stránky. Nastěhovala jsem se den po příletu. Po třech měsících jsem přešla na krátkodobý nájem malého bytu 1K přes Airbnb monthly — asi 110 000 jenů měsíčně, ale vlastní kuchyň a klid.
Kolik tě měsíčně stojí život v Tokiu celkově?
Sestavila jsem si přehled:
| Kategorie | JPY/měsíc | EUR (orientačně) |
|---|---|---|
| Nájem (1K, Koenji) | 110 000 | ~660 EUR |
| Jídlo (konbini + vaření + restaurace) | 40 000 | ~240 EUR |
| Doprava (Suica) | 12 000 | ~72 EUR |
| Coworking / kavárny | 25 000 | ~150 EUR |
| Kultura, výlety, zábava | 30 000 | ~180 EUR |
| Pojištění | 8 000 | ~48 EUR |
| Různé výdaje | 15 000 | ~90 EUR |
| Celkem | ~240 000 | ~1 440 EUR |
V Brně jsem žila za podobné peníze. Klíčový faktor: slabý jen vůči euru dělá Tokio dostupnějším, než vypadá na papíře.
Internet, práce a coworking v Tokiu
Jak na tom je Tokio s internetem?
Nejlepší, co jsem zažila. Fiber optika je v bytech standard — download 200–300 Mbps, upload přes 100 Mbps. Share house měl wi-fi v ceně. Pro mobil používám eSIM přes Airalo (japonský datový plán, 15 GB za přibližně 10 eur za měsíc). Pozor na jedno: pro rezervace restaurací, ticketering na populární akce nebo některé japonské weby potřebuješ japonské telefonní číslo ve formátu 080/090. Řešení: fyzická SIM od IIJmio s japonským číslem za přibližně 1 200 jenů měsíčně.
Kde pracuješ — coworking, nebo kavárenský nomadismus?
Kavárenský nomadismus v Tokiu funguje opatrně — spousta kaváren má na dveřích tabulku „No laptops" nebo „No long stays". Oblíbený pro mě byl &ANDWORK Shibuya (denní lístek 1 500 jenů, výborné wi-fi, příjemná atmosféra) nebo Starbucks Reserve v Nakameguro. WeWork Shinjuku jsem vyzkoušela, ale All Access Plus za 42 900 jenů měsíčně bylo příliš. Tip: Doutor café v Koenji je tichý, levný a laptop-friendly — místní studenti tam tráví hodiny.
Jak zvládáš práci přes sedmihodinový posun?
Tohle byl největší challenge. Pracuji asynchronně — briefingy, revize a prezentace přes Figma a Notion, ne přes synchronní hovory. Videohovory mám naplánované na 16:00–18:00 tokijského času, což je 9:00–11:00 středoevropského. Ráno od šesti do dvanácti jsem volná — procházím město, chodím do onsen, dělám výlety. Pak práce. Paradoxně: klienti dostávají moje výstupy ráno, ještě před začátkem jejich pracovního dne. Vidí to jako bonus. Nevýhoda nastane, když klient trvá na hovoru v 17:00 CET — pro mě je to jednu v noci.
Japonská kultura pohledem nomádky
Co tě na japonské každodennosti nejvíc baví a co naopak frustruje?
Baví mě absolutní bezpečí — zapomenuté věci se vracejí, nulová kriminalita v ulicích. Fungování systémů: vlaky přesné na sekundu, garbage collection dle přesného rozvrhu, konbini vždy čistý. A sezónnost kultury — sakury v dubnu, matsuri festivaly v létě, červeno-zlatý koyo v říjnu. Každá sezóna je jiný Tokio.
Frustruje mě cash kultura — bez hotovosti se v menších čtvrtích opravdu neobejdeš. Bankomatové výběry pro cizince fungují jen v 7-Eleven a Japan Post pobočkách. A pak diskrétní, ale reálná diskriminace — některé byty a noční podniky mají nepsané pravidlo „no foreigners".
Jak vycházíš s jazykem?
Naučila jsem se základní fráze před odjezdem — tři měsíce Duolingo, pak Pimsleur. V centru Tokia se domluvíš anglicky, ale mimo turistické zóny je angličtina vzácná. Google Translate s kamerovým módem je absolutní záchrana pro menu, dopravní značky a formuláře. Tip: stáhni si offline japonský balíček do Google Translate ještě v Česku. Hiragana a katakana — dvě japonské slabičné abecedy — se dají naučit za dva týdny a otevřou ti hodně dveří.
Jak to vypadá se sociálním životem?
Přátelit se s Japonci je těžké — jsou zdvořilí, ale uzavření pro hlubší přátelství s cizinci. Moje komunita se vytvořila přes spolubydlící v Sakura House (nomádi z osmi zemí), Facebook skupinu „Slováci a Češi v Japonsku" (aktivní skupina, přes 200 členů) a meetupy z Internations.org. Couchsurfing events v Tokiu jsou překvapivě dobré pro kulturní setkávání s místními i expaty — a nemusíš nikde spát na gauči.
Finance a pojištění nomádky v Japonsku
Jak řešíš finance bez japonského bankovního účtu?
Bez Residence Card standardní japonský bankovní účet neotevřeš. Funguju přes Wise — euroúčet, klienti platí v eurech a korunách, já posílám dál nebo vybírám hotovost z bankomatů 7-Eleven (poplatek 220 jenů za transakci, ale kurz Wise je výhodný). Revolut jako záložní karta. Někteří nomádi hlásí úspěšné otevření Rakuten Bank i na nomádském vízu, ale není to garantované.
Jaké pojištění máš?
SafetyWing Nomad Insurance za přibližně 42 dolarů měsíčně. Splňuje podmínky japonského nomádského víza — krytí přes 10 milionů jenů pro smrt, úraz a nemoc. Japonské zdravotnictví je výborné, ale bez pojistky je drahé. Tip: uschovej si potvrzení pojistky v angličtině offline — fotka v telefonu před každým výletem.
Je Tokio pro digitálního nomáda to pravé?
Pro koho Tokio ANO a pro koho NE?
Tokio doporučuji pro nomády se stabilním příjmem nad 2 000 euro měsíčně, kteří zvládají asynchronní práci přes časový posun, milují řád, estetiku a bezpečí, a baví je japonská kultura a jídlo.
Tokio nedoporučuji těm, kdo potřebují živý nomádský networking v reálném čase, mají nízký příjem (Tokio je dražší než jihovýchodní Asie), nesnášejí byrokracii nebo potřebují naprostou spontánnost bez plánování.
Nikolin rychlý checklist: 10 věcí před odjezdem do Tokia
- Zkontroluj aktuální podmínky japonského nomádského víza na webu Ministerstva zahraničních věcí Japonska
- Připrav daňové doklady a klientské smlouvy přeložené do angličtiny
- Sjednej pojistku splňující podmínky víza (SafetyWing nebo World Nomads)
- Nastav si Wise účet a Revolut kartu ještě v ČR
- Kup eSIM přes Airalo (Japan plán) před odletem
- Rezervuj Sakura House nebo Oakhouse na první měsíc
- Nauč se hiraganě a katakaně (2–3 týdny, nestojí to skoro nic)
- Stáhni offline mapy Tokia a japonský jazyk do Google Translate
- Na letišti si ihned poříď Suica kartu (na metro a nákupy)
- Připoj se do Facebook skupiny „Slováci a Češi v Japonsku" ještě před příjezdem
Cestovní pojištění pro nomády — co vybrat, kolik to stojí a jak funguje při zdravotních problémech v zahraničí — najdeš v našem průvodci pojištěním pro digitální nomády.